Restaurování: Zlaté zrcadlo

Mým momentálním projektem je zrcadlo se zlaceným rámem ze zámku v Miroslavských Knínicích. Jedná se o jediný dochovaný kus mobiliáře. Při převzetí bylo patrné, že je celý rám natřen sekundárně zlatou barvou, některé ozdoby byly ztraceny nebo poškozeny. A to včetně hlavy anděla na vrcholu rámu.
Podle průzkumu je rám vyroben z měkkého dřeva, na němž je křído-klihovou hmotou vytvořen reliéf a ozdoby. Vše je nejpravděpodobněji napuštěno lněným olejem pro vytvrzení. Celý rám je pak polychromován metálovým zlacením.

Historie

Na nálepce, která je na zadní straně, je nápis:
Moritz Rosenfeld, Bürgstein Façon No. 104 Z Spiegelmass: Höhe } Wiener Zoll 58/28 Centimeter Breite } Wiener Zoll Centimeter

Podle nálepky bylo zrcadlo nejspíše také s rámem vyrobeno Moritzem Rosenfeldem ze Sloupu v Čechách. Číslo produktu je tedy 104 Z a velikost zrcadlové plochy je 58 x 28 palců. Tyto čísla se také objevují na rámu samotném jako vyražené (58, 28, 1602, 104 Z).

Po pátrání pouze skrze internet (kvůli vzdálenosti příslušného archivu) jsem dohledal Moritze v matrice židovské obce v České lípě. Zde se nachází záznam o narození a úmrtí jeho dcery Olgy v roce 1874. Informace o rodičích jsou:

Moritz Rosenfeld, Burgstein geb. in Kosmaly in Ungarn
Fanny tochter des Joachim Taussig aus Riskaw u(nd) der Elisabeth geb. Hoffmann, Litschkau.

Badatelna.eu Národní archiv - Židovské matriky-výřez

To znamená, že Moritz pocházel nejspíše z Kozmálovic v dnešním Slovensku a jeho žena Fanny byla dcerou Joachima Taussiga z Riskau (nejspíše Německo) a Elisabeth Hoffmannové z Líčkova.

Záznam úmrtí tentýž dcery ještě v témže roce uvádí další informace, a to že Moritz byl obchodník (kaufmann) z domu číslo 159.

Badatelna.eu Národní archiv - Židovské matriky-312-128976-380-výřez

Další zmínkou o Rosenfeldovi je zpráva o konkurzu na jeho majetek v deníku Prager Tagblatt ze dne 17. února 1886. Zde je uváděn jako neprotokolovaný obchodník.

D

Podle těchto pramenů a užití vídeňského palce, který byl mezi lety 1871 a 1876 nahrazen metrickým systémem, lze datovat toto zrcadlo do 70. let 19. století.

Další exemplář

hofmobilien-zrcadlo

Během svém návštěvy v Hofmobiliendepotu (Císařské mobiliární sbírky) ve Vídni, jsem zahlédl dosti podobně zpracované zrcadlo. Po krátké komunikaci s muzeem mi bylo potvrzeno, že se na zadní straně nachází stejné nápisy (58/28) a nálepka. Toto zrcadlo bylo původně v Hofburgu a jeho inventární číslo je MD 57.555, původně však mělo číslo Bg. 30.937. V inventáři je zmíněno jako „Zrcadlo ve zlaceném rámu s vrškem a věncem vavřínu“, v originále Spiegel in vergold Rahmen mit aufsatz und Lorbeerkranz.

Restaurování

Použité technologie

Rám zrcadla je z jehličnatého zrcadla. Na tomto rámu jsou lité doplňky z křído-klihové hmoty vytvrzené lněným olejem. Složitější tvary na vrcholu rámu jsou zajištěny drátěnou konstrukcí. Křída na dřevěném rámu je litá spolu s ním, další ozdoby jsou přilepeny, dotvarovány hmotou a místy zajištěny hřebíky. Povrch je pokryt metálovým zlacením na rovných plochách, zbytek je pokryt práškovou barvou stejného charakteru. Sklo uvnitř rámu je tloušťky ca. 8 mm s hnědým nástřikem přes stříbřenou plochu.

Původní stav

Zrcadlo bylo v dosti poškozeném stavu. Nejmladší úpravou na zrcadle byl celoplošný nátěr bronzovou barvou. Křídové ozdoby byly rozpraskané a místy chyběla původní hmota. Části chyběly na hlavě anděla, na levé i pravé rozvilině ve spodních rozích rámu, na stuhách umístěných na svislicích rámu. V listoví byly ulomeny dva malé listy. Spodní hrana rámu byla vlivem pokládání stlačena, chyběla část kuličkového ornamentu, pravý roh byl ulomen.

Průběh restaurování

Nejprve jsem očistil plochy od bronzové barvy, které jsem hodlal doplnit křído-klihovou hmotou (dále uvádím jako křída), zbytek jsem ponechal jako dočasnou ochranu proti poškrábání při tmelení. Následně jsem zaplnil všechny praskliny křídou, po zaschnutí jsem zbytky setřel. Větší praskliny či chybějící části jsem vrstvil. Ulomené části ozdob (hlava, rozviliny) jsem vymodeloval na místě z plastelíny, které jsem poté odňal a zalil do sádry. Plastelínu jsem ze sádry odstranil, formu zpevnil šelakem a rozřezal na díly, které usnadní lepší vyjmutí odlitku. Následně jsem formu vylil křídovou hmotou. Během tvrdnutí odlitků jsem demontoval překrytí zad, následně jsem očistil skleněnou desku od nečistot a pavučin. Po vyschnutí jsem odlitky přilepil na rám klihem. Nerovnosti a chybějící hmotu jsem dodatečně doplnil křídou. Dále jsem vysadil uražený pravý spodní roh a doplnil chybějící kuličky pomocí lukoprenové formy vytvořené přímo na rámu. Obitou spodní hranu jsem natřel křídou a vybrousil. Po zaschnutí křídy jsem doplňky doškrabal a dobrousil do finálního tvaru. Veškeré křídové opravy a doplňky jsem potom několikrát napustil lněným olejem zředěným v terpentýnu. Po zaschnutí se křída jevila podobná té původní, avšak povrch bylo stále možné poškrábat. Proto jsem křídu dodatečně natřel šelakem. Tento postup byl zvolen nejspíše i při výrobě.  Následně jsem očistil celou plochu rámu od bronzové barvy pomocí toluenu. Poté jsem plochu nových částí včetně těch se zničeným zlacením, pokryl novou vrstvou metálového zlacení na mixtionový základ (spec. lepidlo ze lněného oleje). Po zavadnutí jsem nové zlacení jemně zdrsnil ocelovou vlnou. Celou plochu rámu jsem poté natřel bronzovou, voskovou pastou značky Pébeo, kvůli sjednocení starého zoxidovaného zlacení s tím novým. Poté jsem nátěr zafixoval šelakem. Záda jsem přibil zpět na své místo novými hřebíky, několik hřebíků jsem nechal původních.

 

Zanechat odpověď

Emailová adresa nebude publikována.

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>